Postní doba

Tak sem nedávno přemýšlela jak rychle nám ta postní doba utíka....za chvíli se nenadějeme a bude tu ten nejdůležitější den křesťanství. Bude tu den díky kterému smíme mít naději. Stejně je to užasné. Mnohdy si ani neuvědomuju jak VELIKOU obět i pro mě náš Pán přinesl. Je to tak krásné, že sem mu stála i já za to, že pro mě zemřel. Ten náderný pocit, že i mě chtěl ve svém Království. Mě, která ho tak často zklamávám... Jak málo mu za to děkujeme. Za to že nás Bůh miluje do krajnosti, že nás miluje bez podmínek. To my dokažeme jen stěží. Často milujeme láskou "protože" nebo podmínečnou láskou " jestliže"... někdy takto milujeme i našeho Spasitele. " Jak může být daleko od oslavování Ježíše k nenávisti vůči němu? V liturgii Velikonoc necelý týden. V lidském srdci mnohem blíž." Jak krutě pravdivý je tento výrok. Jak často Pánu ubližijeme a urážíme ho svými hříchy. Ve svých modlitbách více prosíme než děkujeme...Postní doba nám může být dobou kdy přehodnotíme svůj vztah k Pánu, kdy naše modlitby mohou být opravdovější a upřímnější...při všech trápeních a těžkostech nezapomeňmě jak vroucně nás On miluje, protože tohle je důvod proč žít.....